No Future

Weblog přesunut na atd.havrlant.net

Mám rád lidi, co dělají svou práci s chutí

21 listopad 2005, 17:03
rubrika no-future

Teď nemyslím nějakého webdesignéra, který celý den – celou noc buší do klávesnice jako šílený (asi nějak takhle – starý dobrý gif), ale kteréhokoliv normálního člověka, který prostě do práce nechodí s křivou hubou plnou nadávek a kyselých řečí, ale právě naopak s úsměvem na rtech a s pohodovou náladou.

Moc často takové lidi nepotkávám, ale když už přeci nějakého takového pohodáře potkám, většinu si ho na dlouho dobu zapamatuju. Asi největší pohodář v celé Opavě je jeden statný a vysoký stařík (hm, to není dobré spojení, lepší bude postarší muž), který u nás šoféruje v autobusech. Občas se mi poštěstí s ním jet. Už z dálky, jak přijíždí, tak vidíte ten jeho obrovský optimismus a dobrou náladu s jakou za volantem sedí. Ne jak ostatní mrzcí řidiči. Tenhle přijede, otevře dveře s grácií sobě vlastní a usmívá se na celý svět. Nezaměňovat prosím se smíchem vyhulenců nebo úchyláků. Taky pozor na to, že netvrdím, že se řidič směje, nýbrž se usmívá, v tom je taktéž rozdíl. S řidičem, který se směje až se za břicho popadá bych skutečně nejel.

Tenhle řidič, kromě toho že dokáže rozdávat dobrou náladu na potkání a plnými hrstmi, je také neskutečně hodný. Nefunguje vám čipová karta? Nevadí, nic se neděje, zkuste to znova. Pořád to nejde? Ukažte mi to, já to zkusím. Opravdu to nejde, ale lístek máte v pořádku, můžete jít dál. Jiný řidič je vždycky naštvaný, ukaž mi tu kartu! Kde máš sakra ten lístek?! ale tenhle se vám ještě omluví, že pravděpodobně zklamala technika v autobusu. Nebo třeba jednou byl v autobuse nějaký vozíčkář. Ve chvíli, kdy měl vystupovat, tento Pan řidič vyšel ze svého kapitánského kokpitu a klíčkem odemkl takovou tu plošinu, které má sloužit právě pro lepší nástup/výstup vozíčkářům. Možná jste to ještě ani nikdy neviděli, já to také viděl tehdy poprvé a naposled. Samozřejmě všechno udělal s chutí a na nechápavé otázky spolucestujících co to probůh dělá? odpověděl skromně od toho to tady přece je. Tomu říkám odpověď hodná gentlemana.

Žádného podobného člověka už neznám. Pak už jsou to jenom zlomkové okamžiky, kdy na nějakého podobného člověka narazím, třeba jak jsme jel na Gaudeamus, byli jsme s rodiči v nějaké restauraci – teda ona to nebyla restaurace, byla to taková ta jídelna, jak je tam jeden strašně dlouhý pult, je tam deset stanovišť, na prvním vám dají minerálku, na druhém kečup, na třetím salát, pak hrušku, pak polévku, hlavní chod, hranolky, příbor, kofolu, omáčku, pak to zaplatíte a jdete si to sníst. Tak někde mezi třetím a pátým stanovištěm poletovala jedna prodavačka, která také zářila jakýmsi vnitřním optimismem, že se to nedalo přehlédnout. Opět se usmívala, ale nebyla podbízivá jako nějaká bankovní úřednice, která se na vás usmívá, i když má zrovna své dny a o pár hodin zpět načapala manžela se svou nejlepší přítelkyní. Ale jak říkám, od té doby už jsem jí neviděl.

Taky bych chtěl někdy dělat takovou práci, která by mě bavila a nemusel bych se tak osm hodin denně tvářit jako kakabus.

Komentáře [1]

Dejte uživateli vědět, jak se formátuje komentář

20 listopad 2005, 05:36
rubrika internet

To je věc, kterou opravdu nesnáším. Přijdu na nějaký weblog, přečtu si zajímavý článek, na který chci reagovat a chci také ve svém komentáři vypíchnout nějaké podstatné věci a najednou jsem v koncích. Jak to mám zformátovat?

Někde totiž formátuje Texy!, někde se formátuje pomocí běžných html tagů (pozor ovšem, na jednom weblogu se používá a na druhém zase ) a na některých se neformátuj vůbec. To je přibližné rozdělení českých weblogů. Potom je tady druhý způsob dělení a sice podle toho, jestli je na webu napsáno, jak se formátuje nebo to není napsáno a autor se tudíž domnívá, že jeho čitatel má nadpřirozené schopnosti.

Takže jak by to asi mělo vypadat? Nejlépe je nejdříve nastínit, co tady formátuje. V zásadě to bývá buď html nebo Texy!. To je dobré uživateli říci, protože pokud zkušenější uživatel vidí, že tady formátuje Texy!, je mu už vše jasné a víc vědět nepotřebuje. Jenže ne tak zkušený uživatel nemusí Texy! znát, tudíž je dobré hned na místě ukázat, jak takové formátování vypadá, aby nemusel chodit na web Texy!, ale aby základní věci pochopil již na vašem weblogu.

Jako naprosto ideální příklad se mi jeví web DGX – La Trine, kde je nad komentářovým políčkem vypsána jednoduchá syntaxe Texy!. Naprosto postačující a naprosto jednoduché a přehledné. Dovolil jsem si stejný způsob zavést i zde na weblogu, protože nic lepšího bych nevymyslel. Pokud používáte html formátování, podívejte se třeba k Martymu, má to tam hezky vypsané co se smí a co nesmí.

Komentáře [5]

Sněží

19 listopad 2005, 12:31
rubrika no-future

Sněží

Komentáře [6]

Nenechte uživatele čekat

17 listopad 2005, 14:03
rubrika XHTML-semantika

Co je horší než nelogicky uspořádaná stránka, nepodtržené a špatně výrazné odkazy, nesprávně formátovaný text nebo přemnoho animovaných gifů na každé stránce? Odpověď je jednoduchá – stránka, která se načítá déle, než si průměrný uživatel stačí uvařit kávu.

Není snad nic horšího, než když kliknete na odkaz a ještě dlouho vidíte, že se prakticky nic neděje. Támhle je načtený nějaký obrázek, počítadlo ukazuje kolikátý jste návštěvník, nahoře bliká relkamní banner, ale samotný obsah stránky nikde. To je pochopitelně špatně.

Z tohoto příkladu plyne jedno jednoduché ponaučení. Obsah stránky by měl být ve zdrojovém kódu pokud možno co nejvíce vepředu. Nemělo by před ním být velké množství obrázků – pokud možno žádný (i logo se může vkládat jako pozadí nějakého divu nebo až na konec stránky s tím, že se potom napozicuje nahoru). Stejně tak není dobré mít před obsahem spoustu externích skriptů jako vkládání reklamních bannerů nebo počítadel. Ve chvíli, kdy bude načtený obsah, uživatel si již může číst a mohou tak být vesele načítány další a další obrázky.

Dále si je nutné uvědomit, že pro každý externí objekt (obrázek, flash, css soubor atp.) musí být vyslán http požadavek, což znamená další zdržování načítání. Neboli jeden obrázek o velikosti sto kilobajtů se načte rychleji než sto obrázků každý o velikosti jeden kilobajt.

Poslední věc, kterou může webdesigner lehce ovlivnit, aby se stránka načítala co nejrychleji, je pochopitelně velikost stahovaného souboru. Což znamená upravit html kód (nebo css) tak, aby byl co nejmenší. Musíte si uvědomit, že každý zbytečný bajt může nepříjemně navýšit výslednou velikost souboru, tudíž je nutné, se takovýchto zbytečných bajtů zbavit. K tomu se moc nehodí novodobý a postmoderní jazyk xhtml, kde žádné z následujících úprav zdaleka nejsou validní, takže se hodí spíše na obyčejné a zastaralé html. Ale už jen tím, že se odhodlám psát v html namísto xhtml ušetřím několik bajtů, protože nemusím psát všude lomítka, nemusím psát namísto hodnota – hodnota="hodnota" apod.

Úpravy v html kódu

Vynechte zbytečné ukončovací tagy jako například </td>, </tr>, </li>, </dt>, </dd>, , </option>. Tyto tagy jsou vesměs zbytečné, prohlížeč si bez problémů domyslí, že dva  za sebou asi neznamenají, že jeden odstavec by byl vnořený do druhého, protože to je prostě nesmysl. Stejně tak deset <li> také nebude zanořovat stále do sebe, ale vykreslí to jako úplně normální seznam.
Nepoužívejte komentáře, každý webdesigner by se měl ve svém kódu vyznat a každý komentář pouze zbytečně zvyšuje velikost výsledného souboru. Uživatel z komentáře nic nemá a pokud uživatel z nějaké části kódu, která není nezbytná, nic nemá, nemá tam ten kód co dělat. Daleko rozumější je dávat například divům srozumitelný identifikátor.
Nepoužívejte uvozovky, když nemusíte u každého atributu, v jehož hodnotě se nevyskytuje nějaký zvláštní znak (procento apod.) uvozovky používat nemusíte. Stejně tak se tam nesmí objevit mezera, tudíž u jednoslovného altu uvozovky nejsou potřeba. Takže můžete napsat toto: <img src=vedeni.jpg width=50 height=50 alt=asdad.dsaf> ale už ne tohle <img src=http://weblog.oflashi.net/vedeni.jpg width=50% height=50% alt=asdad dsaf>. Prohlížeče to sice nějak přelousknou, ale neriskoval bych. Každopádně když je hodnota altu rozdělená mezerou a není to celé v uvozovkách, prohlížeč přečte pouze první slovo.
Vyhněte se entitám, pokud je to ve vašich silách. Občas vídám na některých jednoduchých a statických stránkách místo normálních znaků „ř“ entity. Není jednodušší zapsat správné kódování? Další poměrně častá entita je pevná mezera  , která se někdy používá jako odsazení (zbytečně, k tomu slouží padding nebo margin) nebo se vkládá mezi jednopísmennou spojku (či předložku) a následující slovo, aby se nikdy ono jedno písmenko nezobrazilo na konci řádku. Podle mě je to zbytečné (Derovi se teď patrně otevírá nůž v kapse;-). Pochopím to v tištěné verzi, ale na internetu je zbytečná zhýralost. Já si toho stejně nikdy nevšimnu, že je poslední písmenko na konci řádku a i když nějakou náhodou ano, tak mě to nijak nepohorší. Příčina možná bude v tom, že polovina národa ani neví, že se to takto má zapisovat. Navíc text na webu bývá obvykle zarovnán doleva a vpravo tak vznikají nepříjemné nerovnosti textu, kde se „a“ na konci rozhodně ztratí. Vzhledem k tomu, že správně zapsaná pevná mezera má celkem šest znaků, může ve větším množství pořádně zavařit.
Používejte kratší zápis barev – dlouho jsem nevěděl, že například tento zápis #fff je pouze zkráceně #ffffff. Neboli pokud za mřížkou uvedete pouze tři hodnoty, počítá se, jako by každé písmenko bylo za dvě. Neboli #fad je ve skutečnosti #ffaadd.
Vynechte zbytečné meta tagy jako například author, copyright, date apod. Běžný uživatel tyto hodnoty stejně nikdy neuvidí, tudíž tento úsek kódu je tam zbytečně. Rozhodně deklarujte znakovou sadu a description, nad keywords bych se ještě zamyslel, většina vyhledávačů klíčová slova stejně nebere v potaz.
Vymažte bílá místa mezera je znak jako každý jiný, tudíž zabírá místo. Ale tyto mezery opět uživatel neuvidí, takže tam nemají co dělat. Naprosto ideální je na konci zformátovat html kód do jednoho řádku, tím opět ušetříte docela dost místa.
Používejte tagy  namísto , má to stejný efekt, i co se týče vyhledáváčů (alespoň jsem o tom byl přesvědčem v této diskusi). Každopádně uživatel neuvidí rozdíl mezi  a  tak nevidím důvod, proč  nepoužívat. Stejně tak je jednodušší  namísto  – zde ale ten rozdíl není až tak důležitý, neboť  je kratší pouze o jedno písmenko.
Pokud chcete barevně zdůraznit nějaký text, opět k tomu použijte nebo , je to tak správné. Pokud chcete mít nějaký text barvně odlišný od ostatních, patrně to děláte z toho důvodu, abyste byl text důraznější. To znamená opět použijte , které pouze nastylujte. Připadá mi, že mnoho lidí neví, že i tyto značky jdou nastylovat. Tento zápis je naprosto v pořádku a prohlížeč zobrazí tučné zelené písmo: b {color:green}. Stejně tak můžete nastylovat ostatní tagy. Pokud byste ovšem chtěli mít na stránce tučné písmo i tučné zelené písmo, máte v zásadě dvě možnosti (nepočítám-li použítí nějaké třídy, což opět zvětší výsledný soubor). Buď použít  a , z nichž jedno přestylujete na zeleno nebo přestylujete tag . Sémantika by měla zůstat bez újmy, příkaz  bude stále označovat důležitý text, jenom nebude vypsán kurzívou. Teoreticky můžete i přestylovat  ale to už je jenom pro odvážné. I když i tento tag by měl v zásadě vyznačovat důležitý text.
K formátování dokumentu používejte css. K tomu asi není co dodávat, prostě namísto tisíců značek  použijte třeba jednu deklaraci v css. Ale i css se dá jednoduše zmenšit:

Úpravy v css

Opět vymažte bílá místa a vymažte komentáře. Obě tyto věci tam jsou prostě k ničemu. Pokud máte vhodně zvolené identifikátory, nejsou komentáře potřeba. Zároveň se ale snažte dávat identifikátory a třídy co nejkratší, využívejte logických zkratek.
Využívejte dědičnosti, nemusíte pro každý odstavec, který se nachází v jiném bloku deklarovat pořád a to samé písmo, když můžete druh fontu zapsat již pro body a měnit písma pouze tam, kde je to nutné.
Stejné vlastnosti pro vícero selektorů deklarujte zároveň. Takže pokud chcete, ať je každý nadpis zelený, podtržený, psaný kurzívou, ať má stejný margin a padding a jen se liší velikostí písma, je nejjednodušší zápis tento – je to daleko jednodušší, než psát každý nadpis zvlášť.

h1, h2, h3, h4 {color:green; text-decoration:underline;font-style:italic;padding:5px;margin:10px;font-size:2em}

h2{font-size:1.8em}
h3{font-size:1.6em}
h4{font-size:1.4em}

Využívejte zkrácených zápisů například pro font, margin apod. Zkrácený zápis tedy vypadá asi takto: font: style variant weight size/line-height family. Kupříkladu margin se dá zapsat buď jako margin-left:10px, margin-right:15px atd. Nebo se dají napsat všechny strany do jednoho zápisu: margin:nahoře vpravo dole vlevo. Stejně tak i padding. Pokud napíšete pouze dvě hodnoty, tak první značí nahoře a dole a druhá pak vlevo a vpravo – asi takto: margin: nahoře-dole vlevo-vpravo. Stejně tak padding. Obdobně se dají zapisovat vlastnosti jako border nebo background.
Nepoužívejte zbytečně třídy a identifikátory snažte se najít jiné řešení, pokud chcete odlišit třeba dva odstavce. Kupříkladu kdybyste chtěli, aby odstavec v patičce měl jinou barvu než ve zbytku stránky, stačí použít něco takového: #patka p {color#999} Všechny odstavce kromě toho v patičce budou mít barvu, kterou jste deklarovali někde výše – třeba v body – a nemusíte tak používat pro každý takovýto odstavec třídu.
Nepoužívejte středníky, když to není nutné, což znamená, nepiště středníky na konci deklarace nějakého prvku (tzn. před uzavírací závorkou). Například tady je středník zbytečný: h1{color:#0b0;}.
Nepodlehněte validátoru, pokud vám bude házet nějaké warningy. Ve Většině případů to je chybějící vlastnost background, pokud máte u něčeho deklarovanou vlastnost color. Je to nesmyslná chyba, kterou nemá cenu opravovat.

Poznámka na konec: Tento článek je silně inspirovaný knihou Zrychlete své www stránky, kdo ji četl, patrně to již poznal. Chtěl jsem napsat takovýto článek již dlouho a na pomoc jsem si právě koupil tuto knihu, leč nic převratného v ní nebylo. Většinou potvrdila mé domněnky. Takže tento článek by se dal brát za krátký a stručný výcuc z oné knihy (plus několik mých postřehů, které v knize nebyly).

Nemá cenu optimalizovat pouze nějakou část kódu. Buď provedu optimalizaci všeho (nebo alespoň většiny) nebo vůbec. Nemá smysl si říct, no dobře, tak já vymažu všechny </li> a bude to. To nemá prakticky žádný význam. Já jsem se zde zabýval pouze html+css, protože javascript nebo třeba php neumím prakticky vůbec. Můžete také optimalizovat obrázky, tam se většinou projeví změna nejvíce.

Související:
Na co stránka při vykreslování čeká
Co ovlivňuje rychlost stránek

Komentáře [13]

Jak jsem zjistil, že vlastním hudební server

16 listopad 2005, 14:22
rubrika se-spetkou-ironie

Včera se mě moje milá spolužačka (ta samá, která mi nedávno poslala ten hoax – i když to vlastně nakonec neposlala ona, protože to byla jen shoda jmen a emailů) zeptala na to, proč mám stránky o jednom inkriminovaném hudebním nástroji.

Nikdy předtím jsem si toho nevšiml, že vlastním doménu jednoho hudebního nástroje. A že je ten nástroj slavný a úspěšný! Dokonce se dá říci, že se jedná o jeden z nejstylovějších nástrojů vůbec. Stylovější než kytara, méně náročné na hraní než triangl a přitom je hra o to více kouzelnější a zajímavější.

Pořád netušíte o čem mluvím? Podívejte se na název domény, na které tento weblog stojí a běží – oflashi.net. Oko bystrého čtenáře si již muselo všimnout (musíte částečně potlačit přirozenou anglickou výslovnost) a pro ty méně bystré, jako jsem třeba já, ještě malá nápověda o historii toho inštrumentu:

Historie tohoto hudebního nástroje sahá údajně do 16. století, do východní Asie. V první polovině 18. století se nástroj dostal do Evropy, kde se jeho hudbě těšily vyšší společenské vrstvy na zámcích, letních sídlech a v salonech. Později sloužil tento nástroj lidu, to znamená, že se rozšířil do krčem, hospod, restaurací a na různé lidové slavnosti. Lze připomenout, že majitelé těchto nástrojů a zpěváci při jejich putování od dvora či dvorku, od vesnice k vesnici, přenášeli též různé krajové zprávy.

V přelomu posledního století dosáhly tyto nástroje svého technického vrcholu. Mnohé firmy a podniky vyráběly přístroje a instrumenty, které na sebe upozorňovaly svým vybraným hlasem a také vnějším vzhledem. V Německu to bylo známé městečko Waldkirch, které se proslavilo výrobou těchto instrumentů. Ale také v jiných městech, ba i v Čechách a na Moravě vznikly celé dynastie řemeslníků zabývajících se touto výrobou. Jsou známé originální názvy těchto nástrojů, jako je „kameník, čeliš, vavřín, raffin“ a další.

Tak teď už to musí být jasné, ne?

Komentáře [9]

Předmět: Leukémie

13 listopad 2005, 18:17
rubrika internet

Prosím přečtete si nasledovné:

Jestli toto vymažete….vážne nemáte srdce

Ahoj, jsem 29 letý otec. Já a moje manželka máme krásný společný život. Bůh nám dopřál i dítě.

Naše dcera se jmenuje Rachel a je jí 10 let.

Nedávno lekáři zjistili rakovinu mozku v její malém telíčku. Je jen jediná cesta jak ji zachránit a to – operace.

Smutné, nemáme dostatek penez, aby jsme zaplatili takovou částku. AOL a ZDNET souhlasili, že nám pomůžou.

Jediná cesta jak pomoci, je poslat tento email dalším lidem.

AOL stopuje tento email a počítá, kolik lidí ho dostane.

Každý človek, který otevře tento email a pošle ho nejméně dalším 3 lidem, nám dá 32 centů.

Prosím pomozte nám.

Tak mi před chvílí došel tento nádherný hoax od mojí spolužačky. Nejkrásnější je na něm to, že už je skoro pět let starý (najdete tam i důvody, proč je to jasný hoax). Tak kdyby vám to třeba taky teď někdy došlo, tak to prosím neposílejte dál.

Komentáře [1]

Podzimní pogo sklizeň aneb Houba & Volant tour

13 listopad 2005, 13:08
rubrika no-future

Tak jsem zase včera po dlouhé době vyrazil do Jamu na řádný punkový koncert. Hrála Houba s Volantem, takže se dalo předpokládat, že to bude nářez, neboť tyto kapely patří k spičce naší současné punkové scény.

Cestou tam mi zcela klasicky ujel autobus, neboť jsem opět zapomněl na to, že v sobotu jezdí autobusy jinak než ve všední den. Kdo tohle vymyslel… Nicméně kolem osmé jsem tam dorazil. Tolik lidí jsem v Jamu ještě neviděl, ale je pravda, že jsem tam nebyl možná i rok. Bylo tam totálně narváno, člověk si ani neměl kam sednout. Chvíli jsem se tam poflakoval, vypil jedno břitké pivo a poměrně napruzený jsem tam čekal, až ta sláva začne. Byla tam opravdu kopa lidí, tolik punkáčů jsem snad v Opavě ještě neviděl. Čír se tam také několik mihlo, takže to vypadalo na hodně dobrou zábavu.

Houba začala hrát kolem deváté. Teda asi, není příliš chytré brát na takové akce věci typu hodinky nebo mobil. Ne že by se tam kradlo, to vůbec, ale v pogu by se to mohlo poškodit, možná i zničit. V Jamu se snad ještě nikdy nic neztratilo, lidé tam jsou důvěryhodní. Na nějaké diskotéce bych si věci pohozené někde v rohu opravdu nenachal.

Hned jako druhou písničku hrála Houba klasiku nikdy nespojujte punk s násilím a rasismem a svinstvem podobným. Potom zahráli mojí nejoblíbenější – Princeznu. To jsem si zašel zapogovat a byl to docela masakr. Ono totiž pogovat v tunelu je vskutku nevšední zážitek.

Abyste tedy měli představu jak vypadá náš milý Jam: Jsou tam v zásadě dvě místnosti, ve kterých se sedí a pak jeden dlouhý tunel, na jehož jednom konci je výčep a na druhém se hraje. Je vysoký tak něco málo přes dva metry, tři metry široký. Po stranách je stěna ze šutrů a na jedné straně je do stěny přidělaná deska, která má sloužit jako stůl, ale když vás na to někdo hodí v pogu, tak vám záda většinou moc nepoděkujou. Pódium je pak asi o deset centimetrů výše než podlaha tunelu, takže když se to pogo přežene, tak se prostě napadá na zpěváka. Smůla.

Původně jsem tedy šel na koncert s tím, že pogovat nebudu, že si budu užívat koncert s povzdálí, ale nakonec ve mně přeci jen zvítězila myšlenka, že koncert si člověk nejvíce užije v pogu a už jsem tam byl. Bylo poměrně vtipné, punkáči tam padali jeden přes druhého, nebyla písnička, aby se tam polovina lidí neválela po zemi a další punkáči přes ně padali. Prostě pohoda. Měl jsem štěstí, že když už jsem spadl, tak jsem nebyl ten spodní. Ten to má totiž vždycky ze zcela jasných důvodů nejhorší… Asi nejlepší pogo bylo na Jsme jiný, další moje oblíbená písnička.

Ke konci už zpěvák docela nemohl, možná to taky bylo tím, že před koncertem popíjeli v sousední hospůdce. Každopádně na konci, stejně jako loni, prohlásil, že to byl nejlepší kocert, že v Opavě prostě jsou nejlepší koncerty. No, nevím jak moc to myslel upřímně, ale tak snad na tom něco pravdy bude;-) Atmosféra byla perfektní, to se zase musí nechat. Kdo nezažil nepochopí. Po koncertu jsem se šel nadýchat čerstvého vzduchu ven, neboť tam dole to už fakt nešlo. Venku se zatím na zemi rozjížděla podivná muchlovačka, tři lidé leželi na zemi na sobě a nějak se tam olizovali. Opravdu nevím, jestli to byly dvě dívky a kluk nebo dva kluci a dívka (nebo jenom dívky či chlapci), to už jsem opravdu nepotřeboval vědět.

Volant opět přišel v uniformách, které asi tak po druhé písničce svlékli, protože tam ve předu bylo opravdu šílené vedro. Prostě v celém Jamu nejsou okna (ne že by byly zavřené, oni tam prostě nejsou) a když hrál Volant, tak dokonce i zavřeli dveře, takže prostě standardní plynová komora. Jelikož se ještě ve předu rozjíždělo pogo, tak tam byl nechutný smrad ze spocených těl punkáčů, takže vydržet tam déle než na dvě písničky byl opravdu nadpunkový výkon.

I Volanti hráli dobře, s kámošema jsme si zazpívali, zařvali i mile zapogovali. Jen ke konci už tam ve předu bylo více opilých lidí než na začátku a už to šlo trochu do brutality a jelikož toho jsem se nehodlal účastnit, tak jsem odešel a vrátil se až na poslední píseň. Mezitím ještě Volant několikrát vyvolal dámskou volenku. Žádná si pro mně nepřišla:( Útěchou pro mě může být fakt, že si žádná holka pro žádného kluka nepřišla. Během koncertu také došlo pivo, což mi, vzhledem k tomu, že bylo břitké, ani nevadilo.

Na konci (ještě předtím jsme si ovšem vykřičeli Sněženky a bledule) zahráli Volanti starou dobrou vykopávku od Visacího zámku Vyčkával jsem hodinu ve frontě na koninu. Tlustá bába mě předběhla a po konině se zem slehla. Během této lyrické písně se Volanti stihli představit a pak navázali další slokou: Když jsem vyšel z obchodu, upadl jsem ze schodů. Tlustej občan co vedle stál, záchytku na mě zavolal. Poté se s námi Volanti rozloučili i za Houbu a bylo po koncertu:(

Pak měla hrát ještě jedna skupina, jejíž jméno jsem ani nedokázal vyslovit, ale vzhledem k tomu, že se všichni známí nějak rozprchli, tak jsem se na to taky vykašlal a šel jsem domů. Takže zase za rok, Houba & Volant a punk's not dead!

Komentáře [5]

Jak bez Flashe a bez Javascriptu rozpohybovat stránku

12 listopad 2005, 12:05
rubrika se-spetkou-ironie

Sice se říká, že stránky by měly být statické, že by na nich mělo být co nejméně animovaných gifů, ještě méně různých Flashových blbůstek, ale mezi námi – to by pak ty stránky byly poněkud nudné a fádní. Jenomže pokud rozpohybujete stránku ve Flashi, existuje možnost, že si uživatel Flash vypne. Stejně tak například Javascript nebo obrázky. Proto vám tedy předvedu způsob, jak elegantně rozpohybovat stránku jen za pomocí čistého nefalšovaného html.

Ke všemu budeme potřebovat pouze jednoduchý tag <marquee> a několik atributů, které tento příkaz podporuje. Kdo by tento již vcelku památný tag neznal, může si prohlédnout jednoduchý příklad běžící textu, který byl stvořen právě díky <marquee>.

Teď ještě těch několik atributů, které budeme potřebovat. Takže předně direction="down | left | right | up", což určuje směr, kam se bude text pohybovat. Potom se bude docela určitě hodit behavior="scroll | alternate | slide". Scroll je defaultní, text prostě jede, jede, jede a když dorazí na konec, přesune se zase na začátek. U alternate text jede, jede, jede a až narazí na konec, odrazí se a jede zpátky opačným směrem. Poslední možnost slide je jednoduchá, text jede, jede, jede a až dorazí na konec, tak se prostě zastaví.

A za pomocí těchto několika atributů a trochu css pozicování můžete udělat krásné dynamické stránky (prohlížejte prosím v Opeře, nechtělo se mi to již optimalizovat pro FF nebo MSIE).

To ale pochopitelně není všechno. Na další experiment již bude opět potřeba Firefox, ~~protože Opera nepodporuje text-decoration:blink (alespoň 9.0, nevím teď, jak starší Opera)~~ (Opera blink podporuje, jenom autor je slepý a nevšiml si toho:-). Stačí přidat několik takovýchto blinků a opět to vypadá o něco víc cool.

A pak že je normální html jenom statické a nudné;-)

Komentáře [9]

Takže vítejte, již podruhé

11 listopad 2005, 20:22
rubrika no-future

Protože předchozí blog přestal splňovat mé požadavky, rozhodl jsem se ho opustit a za pomocí redakčního systému Textpattern vybudovat vlastní weblog. A tady máte výsledek.

Protože jsem však redakční systém instaloval poprvé a na tyhle věci jsem všeobecně lama, vznikly zde jisté problémy, které prozatím neumím vyřešit. Z celého srdce doufám, že v blízké budoucnosti se podaří vyřešit. Ovšem najdou se i jiné problémy, které nesouvisí s redakčním systémem:

Podívejte se na adresu. weblog.oflashi.net. Podívejte se ještě jednou: weblog.oflashi. Vskutku zajímavá adresa pro weblog, který se ani omylem nemíní zaobírat Flashem. Někde dám svůj odkaz weblog.oflashi.net a každý si řekne, no jo, nějaký weblog o flashi, to mě vůbec nezajímá a neklikne. Potom to uvidí někdo jiný a řekne si hele weblog o flashi a klikne v domnění, že tady najde spoustu zajímavých informací o flashi. Tak pro ty druhé mám částečné řešení – podívejte se Hanzův blog. Pro ty první je zatím řešení v nedohlednu. Druhou vlastní doménu si zatím kupovat nechci.

Teď je na řadě design. Nejsem grafik, takže tohle je můj designový vrchol. Snad to nevypadá nijak hnusně, snažil jsem se držet svých klasických nekontroverzních vzhledů. Logo trochu neladí se zeleným menu, ale já jsem prostě chtěl mít zelené menu. Takže to měnit docela určitě nebudu. Každé jiné návrhy, nápady a podněty příjímám s otevřenou náručí.

Dále vás možná zaujal název weblogu No Future – weblog bez budoucnosti. Zde bych řekl jen toto: Každý weblog se musí nějak jmenovat, tak proč ne zrovna takto? Navíc si myslím, že tenhle weblog žádnou zářivou budoucnost před sebou nemá:-/ takže to docela sedí.

O čem budu psát? O tom, o čem jsem psal na starém blogu. Pokud najdou něco zajímavého co se týče použitelnosti webových stránek, tak to sepíšu, občas něco o SEO (které nemám moc rád), o internetu všeobecně a taky o spoustě různých blbostí. Vzhledem k tomu, že jsem na starém blogu nenasadil příliš vysokou Vlaďku, tak teď nemůžu příliš klesnout. Ale byl bych docela rád, kdyby těch pár lidiček, co odkazovalo na můj starý blog, přesměrovalo odkazy na tento weblog. Předem děkuji:-) Patrně také vezmu a přepíšu některé starší články, které stojí za to, a publikuji tady jejich novou verzi.

Taky bych chtěl upozornit, že mi nějak blbnou komentáře. Jednak musíte nejprve použít náhled a až potom ho můžete odeslat (a ještě ke všemu se vám náhled zobrazí někde nahoře na stránce) a jakmile odešlete jeden komentář, už nemůžete odeslat další, respektive musíte znova kliknout na odkaz na daný článek. Zatím to neumím vyřešit, nemám zdání, kde by se to mohlo změnit. Právě jsem také nepřišel na to, jak zvětšit velikost formuláře pro psaní komentářů. Ach jo.

No nic, příště už snad bude smysluplnější článek.

P.S. Na konci bych ještě chtěl poděkovat Ivoriusovi a jeho webu o Textpattern, bez kterého bych to já – lama – jen těžko zprovoznil. Tisíceré díky!!!