No Future

Weblog přesunut na atd.havrlant.net

Mám rád lidi, co dělají svou práci s chutí

21 listopad 2005, 17:03
rubrika no-future

Teď nemyslím nějakého webdesignéra, který celý den – celou noc buší do klávesnice jako šílený (asi nějak takhle – starý dobrý gif), ale kteréhokoliv normálního člověka, který prostě do práce nechodí s křivou hubou plnou nadávek a kyselých řečí, ale právě naopak s úsměvem na rtech a s pohodovou náladou.

Moc často takové lidi nepotkávám, ale když už přeci nějakého takového pohodáře potkám, většinu si ho na dlouho dobu zapamatuju. Asi největší pohodář v celé Opavě je jeden statný a vysoký stařík (hm, to není dobré spojení, lepší bude postarší muž), který u nás šoféruje v autobusech. Občas se mi poštěstí s ním jet. Už z dálky, jak přijíždí, tak vidíte ten jeho obrovský optimismus a dobrou náladu s jakou za volantem sedí. Ne jak ostatní mrzcí řidiči. Tenhle přijede, otevře dveře s grácií sobě vlastní a usmívá se na celý svět. Nezaměňovat prosím se smíchem vyhulenců nebo úchyláků. Taky pozor na to, že netvrdím, že se řidič směje, nýbrž se usmívá, v tom je taktéž rozdíl. S řidičem, který se směje až se za břicho popadá bych skutečně nejel.

Tenhle řidič, kromě toho že dokáže rozdávat dobrou náladu na potkání a plnými hrstmi, je také neskutečně hodný. Nefunguje vám čipová karta? Nevadí, nic se neděje, zkuste to znova. Pořád to nejde? Ukažte mi to, já to zkusím. Opravdu to nejde, ale lístek máte v pořádku, můžete jít dál. Jiný řidič je vždycky naštvaný, ukaž mi tu kartu! Kde máš sakra ten lístek?! ale tenhle se vám ještě omluví, že pravděpodobně zklamala technika v autobusu. Nebo třeba jednou byl v autobuse nějaký vozíčkář. Ve chvíli, kdy měl vystupovat, tento Pan řidič vyšel ze svého kapitánského kokpitu a klíčkem odemkl takovou tu plošinu, které má sloužit právě pro lepší nástup/výstup vozíčkářům. Možná jste to ještě ani nikdy neviděli, já to také viděl tehdy poprvé a naposled. Samozřejmě všechno udělal s chutí a na nechápavé otázky spolucestujících co to probůh dělá? odpověděl skromně od toho to tady přece je. Tomu říkám odpověď hodná gentlemana.

Žádného podobného člověka už neznám. Pak už jsou to jenom zlomkové okamžiky, kdy na nějakého podobného člověka narazím, třeba jak jsme jel na Gaudeamus, byli jsme s rodiči v nějaké restauraci – teda ona to nebyla restaurace, byla to taková ta jídelna, jak je tam jeden strašně dlouhý pult, je tam deset stanovišť, na prvním vám dají minerálku, na druhém kečup, na třetím salát, pak hrušku, pak polévku, hlavní chod, hranolky, příbor, kofolu, omáčku, pak to zaplatíte a jdete si to sníst. Tak někde mezi třetím a pátým stanovištěm poletovala jedna prodavačka, která také zářila jakýmsi vnitřním optimismem, že se to nedalo přehlédnout. Opět se usmívala, ale nebyla podbízivá jako nějaká bankovní úřednice, která se na vás usmívá, i když má zrovna své dny a o pár hodin zpět načapala manžela se svou nejlepší přítelkyní. Ale jak říkám, od té doby už jsem jí neviděl.

Taky bych chtěl někdy dělat takovou práci, která by mě bavila a nemusel bych se tak osm hodin denně tvářit jako kakabus.

komentáře
  1. Klokyn - #
    —    22. listopad 2005, 16:04   

    Ja tiež poznám takého postaršieho pána. Pracuje ako revízor vo vlaku. Pošťastí sa mi ho stretnúť raz do mesiaca, ale prisahám, že keď na mňa preniese svoj optimizmus, tak sa mi lepšie darí v škole a aj po celí deň…

Jméno
Zapamatovat
http://
Zpráva

formátování: *kurzíva* **tučné písmo** `kód` "text odkazu":cíl odkazu

Tady formátuje Texy!

Rubriky

  • No Future
  • Internet
  • Se špetkou ironie
  • XHTML a sémantika
  • Testy
  • Oblíbené weblogy

  • La Trine
  • Derův zápisník
  • Yuhůův weblog
  • acciBlog
  • Martyho weblog
  • Ronnieho weblog
  • zimmiho blog
  • conBLOG
  • Klokynov blog
  • Buchtič blog
  • Dům mlhy
  • Anne’s Weblog
  • Mabfredův básnický blog
  • Další odkazy

  • Sémantika
  • MiSHAK
  • můj starší blog
  • Textpattern česky
  • Textpattern oficiální web
  • Jakpsatweb
  • Kocourek Koudy
  • Webylon